Zdeňka Šírová se narodila v Brně, Jiří Tyleček v Ostravě – oba v roce 1948.
Setkali se velmi mladí na Uměleckoprůmyslové škole v Brně, kde roku 1967 dokončili studia, obor monumentální malba. Dva roky po absolutoriu se vzali a přestěhovali se za prací do Ostravy, kde založili rodinu.
Jiří v roce 1970 nastoupil jako scénograf do ostravského televizního studia, kde zůstal 13 let. Spolupracoval na mnoha pořadech, od zpravodajství přes televizní inscenace, zábavné pořady i hrané filmy. Věděl, že malování je jeho život, ale také tušil, že jako čerstvý absolvent se jen malováním neuživí. Zdeňka se starala o rodinu, přitom oba intenzivně malovali.
První výstavu měli v Opavě a o jejich obrazy byl velký zájem. Některé se komisi, která v té době rozhodovala o přijetí děl do prodejních galerií, nezdála dost angažovaná. Komise měla svůj vkus a své instrukce. Obrazy manželů Tylečkových byly málo tendenční.
Jiří i Zdeňka si uvědomovali, že musí svůj život změnit, že jim chybí kontakt se světem a hlavně možnost se volně nadechnout, svobodně myslet a tvořit.
V roce 1983 využili možnosti a během prázdninové cesty do Španělska emigrovali se dvěma dětmi do Francie. Toužili po Paříži, neměli peníze, neznali jazyk, ale v mekce umělců se opravdu ocitli a Paříž je nezklamala. Nový život začínali s prázdnou kapsou. Jiří se najednou stal malířem pokojů, Zdeňka vypomáhala jako uklízečka. Za pochodu se učili francouzsky a v kuchyňce bytu, který si v Paříži pronajali, každou volnou chvíli malovali.
Jiří: „Měl jsem blok a tužku. Začal jsem dělat kresby. V Paříži byl obchod pro umělce, ten patřil soukromníkovi, já mu dal vždy kresbu a on mně jednu tubu barvy. To byl takový náš výměnný obchod. Našel jsem první tři lepenky, barvičkami se pomalovaly, tak vznikly první obrázky. Postupně se prodaly známým za pár peněz a ty jsme investovali dál…“
Po pěti letech kariéra obou umělců nabrala raketový vzestup. Otevřeli svou první galerii „Art-Atelier“ na 92 rue Daguerre u Montparnassu. Ta existovala 27 let. Šťastná náhoda jim ji pomohla získat, když v loterii vyhráli dvacet tisíc franků, které českým emigrantům na tak riskantní podnik nikdo nechtěl půjčit.
To byl velice odvážný ale důležitý krok, protože v galerii, která byla ze začátku i ateliérem, si začali budovat klientelu velice věrných obdivovatelů a i několika nadšenců, kteří jim pomohli vystavovat i mimo Paříž (Angoulême, Thionville, Korsika, Martinik, Guadeloupe).
Po pár letech a četných výstavách nejen ve Francii si pronajali nejdříve vitrínu a pak i galerii ve věhlasném pařížském hotelu Ritz na Place Vendôme. Během 15 let se zde setkali s četnými klienty, jednalo se hlavně o cizince, kteří, jak se později ukázalo, měli pro jejich další kariéru velký význam. Například pana Naota, který jim otevřel dveře do Japonska, kde od té doby často vystavovali.
Jiří: „V Evropě to bude znít hloupě, ale oni nám otevřeli muzeum. Budu tomu radši říkat stálou výstavu, ale je to velký dům, kde máme vystavených osmdesát obrazů.“
Tam se seznámili s virtuózem Václavem Hudečkem a jeho ženou Evičkou a jsou blízcí přátelé dodnes. Václav Hudeček jim od té doby zahajoval řadu výstav.
Např. v říjnu 2003 pořádali večer v hotelu Ritz na téma Le Moulin Rouge. Velkolepé zahájení v klubu Ritz spojovalo díla TYLEK & TYLECEK, japonské květinové umění Ikebanu a živou hudbu. Festival červené, karmínové, granátové a rumělkové oslnivé palety, která uprostřed podzimu zahřála srdce Pařížanů. Tylek, malující v romantických barvách červené a černé, přetvořil své lascivní hrdinky pařížských nocí v nadčasové estetické postavy, připomínající krétské, byzantské nebo japonské umění. Extrémní stylizace jejich těl, soubor dekorativních motivů tvořících jejich vlasy, stejně jako dekor, který je obklopuje, navíc ukazuje, že Tylek ani na okamžik nepodlehl lákavým prostředkům erotického umění „realisticky“. Své tanečnice v černých punčochách proměnil v podmanivé ikony.
Účast na světové výstavě Aichi Japan World Expo byla pro Zdeňku a Jiřího největší událostí roku 2005.
Předtím ve svém ateliéru ve Flot Mesnil pracovali oba umělci přes 4 roky a připravili celkem 100 velkoformátových obrazů na téma Pět světadílů – jako poctu japonskému námořníku a cestovateli Yamamoto Otokichimu. Následně byly obrazy poslány dopravcem do Japonska (2,5 tuny pláten, rámů a krabic). Každý z pěti světadílů měl na světové výstavě samostatný prostor s vlastní scénografií a hudbou. Výsledek byl fascinující.
Při této příležitosti vydali manželé svou šestou knihu, která prezentuje všech 100 vystavených obrazů.
Tylek: „Velmi jsme ocenili, že celá kolekce zůstala pohromadě a nerozdělila se. Koupil ji celou jeden podnikatel.“
Mezi lety 2014 a 2016 TYLEK & TYLECEK vystavovali v galerii-butiku Apsara na 96. Avenue Mozart v 16. pařížském obvodu.
Tylecek, motivována schopností pociťovat s mimořádnou hlubokou intenzitu krásy přírody, se věnuje krajinám a zátiším. Její malba plná optimismu a energie má výrazný reliéf, který dodává obrazům strukturální charakter.
Tylek maloval figury, především ženské. Jeho malby představují ženy jemné, čisté a něžné. Mohou to být královny, hudebnice, nymfy, sirény, panny – často s mírně skloněnou hlavou. Jeho obrazy mají osobitý rukopis a styl. Snažil se ztvárnit ženu jinak než všichni ostatní. Říkával, že musí do obrazu vložit svůj pohled, fantazii, cit. A zaujmout tím ostatní.
„Hledám půvab, nikoliv krásu. Je to cesta i do budoucna. Vytvořit něco, co vlastně reálně neexistuje, ale divák to přesto za realitu považuje. Malování jsem propadl už v šesti letech a to mi zůstalo doteď. Pro umění bych udělal všechno. Oni o nás povídají, že jsme takoví blázni, ale to není bláznovství. My opravdu pro umění chceme dělat maximum. Dnešní doba potřebuje znovu najít svou krásu a poezii. Nad tím, co vidím v galeriích, vrtím hlavou a říkám si, že všechno přece není takový hnus, jsou i krásné věci na světě,“ říká Tylek.
Málokteří současní čeští umělci mají tak obrovský úspěch v zahraničí.
Vystavovali v různých městech ve Francii, na Martiniku, Korsice, ve Švýcarsku, Itálii, Austrálii, USA, Belgii, na Tahiti, v Japonsku a v neposlední řadě i České republice.
Neprezentovali se jako sólisté, tvořili nerozlučnou dvojici TYLEK & TYLECEK (Před odchodem do Francie se v Čechách podepisovali pod svá díla Tyleček a Tylečková, v cizině kvůli rozlišení si Zdeňka zvolila podpis Tylecek, Jiří pseudonym Tylek). TYLEK & TYLECEK se stala věhlasnou výtvarnou značkou.
Jiří Tyleček nečekaně zemřel v únoru 2019 ve věku 71 let.
Zdeňka pokračuje v malování a nadále organizuje výstavy ve Francii, České republice i jinde v Evropě.